Plechý, se svými 1378 metry nad mořem (nebo 1379, pokud věříte vrcholovému kříži), je nejvyšším vrcholem české části Šumavy. Vydat se na něj znamená zažít nejen nádhernou přírodu, ale také pocítit pravý horský charakter – mlhu, vítr a trochu té šumavské nepředvídatelnosti.
Začátek dobrodružství: Z Jihlavy na Šumavu
Naše sobotní ráno začalo tradičně brzy. Tentokrát nás cesta zavedla z Jihlavy až do Nové Pece, což je přibližně 200 kilometrů. Pro nás to znamenalo nejdelší výjezd v rámci geocachingové výzvy „Koruna České republiky“, která nás motivuje zdolat nejvyšší vrcholy jednotlivých krajů. Po Plechém jsme už měli pět krajů „v kapse“.
Cesta utekla díky našim klasickým hrám a vtípkům. Na parkovišti u horské služby v Nové Peci jsme konečně opustili auto a vydali se na trasu.
Schwarzenberský kanál a první stoupání
Trasa nás nejdříve vedla podél Schwarzenberského plavebního kanálu, technické památky z 18. století, která kdysi sloužila k plavení dřeva. Na rozcestí Rossbach jsme se s kanálem rozloučili a pokračovali podél Koňského potoka.
Naše první zastávka byla u nouzového nocoviště pod Plešným jezerem. Tato místa jsou určená k jednomu přespání v rámci přesně vymezeného času, což je ideální alternativa k budování pevných útulen. Zde jsme si krátce odpočinuli a zamířili dál k rozcestí Pod kamenným mořem.
Plešné jezero a mlhavé výhledy
Po kamenném moři jsme dorazili k Plešnému jezeru. Na fotkách je to místo, které okouzlí svou hladinou odrážející okolní kopce. Bohužel, tentokrát se mlha rozhodla, že nás obklopí ze všech stran. Výhled byl nulový. Šárka s povzdechem pronesla své oblíbené: „Počasí jako když Šárka vyrazí do hor.“ Je pravda, že na horách nás málokdy provází idylka.
Stezkou Ducha pralesa
Pokračovali jsme po naučné stezce Duch pralesa, která nás seznamovala s tajemstvím místních smrkových lesů. Fascinovalo nás, jak na některých stromech mlha kondenzovala natolik, že z nich doslova pršelo, zatímco jiné byly téměř suché.
Dalším cílem na trase byl pomník Adalberta Stiftera, kde jsme pořídili fotku – tentokrát jen s mlhou.
Vrchol Plechého a Trojmezí
Na samotný vrchol Plechého jsme dorazili po krátkém výstupu. Fotka u krásného vrcholového kříže byla povinností, i když vítr a déšť nedaly naší radosti moc prostoru.
Pokračovali jsme k Trojmezí, kde se setkávají hranice Česka, Německa a Rakouska. Počasí bylo stále nepříznivé, takže jsme pořídili jen rychlé fotky a zamířili zpět.
Malý zázrak: Výhledy na chvíli
Cestou zpátky, už blízko hranice lesa, se stalo něco nečekaného. Mlha se během několika sekund rozestoupila a my jsme mohli poprvé spatřit krásný výhled do krajiny. Byl to okamžik, který trval sotva dvě minuty, ale pro nás měl cenu zlata.
Návrat do reality
Cesta dolů byla náročná, zejména pro Šárku, která měla čerstvě po operaci kolene. Listí na kamenech vytvářelo kluzkou plochu, což jí přidalo další starosti. Nakonec jsme se ale v pořádku dostali zpět na známé cesty a po zpevněné trase k parkovišti.
Shrnutí výletu
Naše šumavská expedice měřila celkem 19 kilometrů a přinesla vše, co jsme od hor očekávali – krásu, námahu, trochu frustrace z počasí, ale nakonec i malé zázraky. Výstup na Plechý byl nejen další splněnou výzvou, ale také nezapomenutelným zážitkem, který si rádi zopakujeme… snad příště s více výhledy!
