Cesta do Tokia, byť jen na pět dní, může být nezapomenutelným zážitkem. I moje třetí návštěva tohoto fascinujícího města byla plná překvapení a nových zkušeností.
Plánování a dobrodružný začátek
Důvodem mé cesty byl slib daný příteli, že se zúčastním jeho soukromého koncertu. Sice jsem měl málo času, ale slovo dělá muže. Přípravy jsem zvládl sám – od letenek po ubytování. Na rozdíl od cestovní agentury si vše zařídím přesně podle svých představ.
Let přes Peking s čínskou aerolinkou byl dobrodružstvím sám o sobě. Letenku na další segment jsem si musel vyzvednout na přepážce v Pekingu, což se při krátkém přestupu ukázalo být stresující. Štěstí mi ale přálo a v Tokiu jsem přistál na letišti Narita, které je určeno především pro regionální asijské lety. Díky pečlivé přípravě a online návodům jsem se snadno dostal do centra města. Ubytoval jsem se v hotelu APA poblíž vlakového nádraží Ueno, což bylo ideální výchozí místo pro objevování Tokia.
Zážitky před koncertem
První dva dny jsem věnoval nákupům a poznávání města. Navštívil jsem známý obchod Yodobashi Camera, ráj pro milovníky elektroniky. Ačkoli mě lákal nový fotoaparát, odolal jsem a nakonec si pořídil jen power banku.
Mé kroky také vedly do čtvrti Asakusa, kde se nachází slavný chrám Sensóji. Už potřetí jsem neodolal a pořídil si kýčovité foto u lampionu na bráně Kaminarimon. Tokio má však mnohem víc než jen turistické ikony – objevoval jsem úzké uličky plné malých obchodů a restaurací, které jsou skvělým místem pro autentické japonské jídlo.
Soukromý koncert a nevšední atmosféra
Hlavním bodem mé návštěvy byl koncert japonského rockového revivalu. Byl to soukromý zážitek v malé hale pro asi 20 lidí. Amatérští hudebníci předvedli výkon, který snesl srovnání s profesionály. Tři hodiny intenzivního rocku ve společnosti přátel byly nezapomenutelné. Bohužel, technika mě zradila – záznam na mobilu se nepovedl, takže to zůstane jen v mých vzpomínkách.
Gastronomický vrchol – maso wagyu
Tokio je proslulé svou gastronomií, a tak jsem nemohl odolat ochutnávce wagyu – špičkového japonského hovězího masa. Bylo to jedno z těch jídel, které si člověk zapamatuje navždy.
Omikuji a návrat domů
Jak je mým zvykem, nevynechal jsem věštbu „omikuji“. To, co mi vyšlo, si nechám pro sebe, ale přiznávám, že návrat domů byl klidný, a jetlag se téměř nekonal.
Do Tokia bych se kdykoliv rád vrátil. Toto město nabízí neustále něco nového – ať už jde o tradiční kulturu, moderní technologie, nebo gurmánské zážitky.
A příště? Možná opět Tokio, nebo jiný kout Japonska. Zkrátka, tahle země má pořád co nabídnout.
Zdroj: google
