Vídeň, město kultury, historie a elegance, je jedním z míst, která se nikdy neomrzí. I po několika návštěvách je co objevovat – nebo si alespoň připomenout staré známé památky a užít si jejich jedinečnou atmosféru. Na první den mého prodlouženého víkendu ve Vídni jsem se rozhodl neplánovat nic složitého – jednoduše si užít klidnou procházku a nechat se unášet městským šarmem.
Příjezd do města
Do Vídně jsem dorazil autobusem z Bratislavy, kde jsem předtím byl pracovně. První zastávkou bylo Hlavní nádraží, kde jsem si hned dopřál oblíbený sandwich s mozzarellou v jedné z moderních budov přilehlého komplexu.
S plným žaludkem jsem se vydal po Argentinierstrasse, která mě zavedla kolem pěkně zrekonstruovaného okolí kostela sv. Alžběty. Proměna této ulice mě příjemně překvapila – nově vysázené stromy a úpravy vozovky přidaly místu na kouzlu.
Karlsplatz a hudební Vídeň
Moje další kroky vedly na Karlsplatz, domov slavného barokního kostela Karlskirche. Na náměstí panovala pohodová atmosféra a rozptýlené davy turistů už naznačovaly, že Vídeň umí být přes den rušná. Odtud jsem zamířil k Musikverein Wien, odkud každý rok sleduji oblíbený novoroční koncert. Hudba je duší Vídně, a tak jsem pokračoval k Vídeňské státní opeře, kterou jsem ale tentokrát jen minul kvůli davům na Kärtner Straße.
Od kostela ke kostelu
Zahnul jsem na klidnější Neuer Markt, kde mě zlákal kapucínský klášter s klidným interiérem. Jen krátká chvíle v tichu mi pomohla načerpat energii na další část dne. Pak jsem zamířil k ikonické katedrále sv. Štěpána. Tohle místo je pro mě povinností při každé návštěvě města – chvíle zamyšlení před ikonou Panny Marie s Ježíškem je zkrátka tradicí.
Z gotiky jsem plynule přešel k barokní kráse kostela sv. Petra, který mě uchvátil svou bohatou výzdobou. Interiér s freskami a impozantním oltářem byl opět plný turistů, ale přesto si uchoval svoji majestátní atmosféru.
Hofburg a farní klid
Cestou přes rušné náměstí Graben jsem se zastavil u morového sloupu a zamířil k Hofburgu, jedné z největších dominant města. Tentokrát jsem muzeum císařského dvora vynechal, zato jsem navštívil farní kostel sv. Michala, kde jsem si v tichém interiéru užil prohlídku výstavy věnované 100 letům činnosti zdejší farnosti.
Malé zjištění: Den otevřených dveří a zavřené supermarkety
Na závěr dne jsem narazil na informaci o dni otevřených dveří, což mi připomnělo, že ve Vídni bývají supermarkety o státních svátcích zavřené – a 26. říjen byl jedním z nich. Tahle zkušenost mi opět připomněla, jak odlišné mohou být zvyklosti v jiných zemích. Kamarád na sociální síti nezapomněl dodat trefnou poznámku: „Ale 28. říjen tu státním svátkem nebude.“
Závěr prvního dne
První den ve Vídni jsem si užil naplno, ačkoli jsem neobjevil žádné nové „tajné poklady“ města. Místo toho jsem si vychutnal klasickou krásu míst, která se nikdy neomrzí. Procházka od kostela ke kostelu mi připomněla, proč je Vídeň jedním z mých nejoblíbenějších měst. Teď už se těším na další dny a nové zážitky, které mě tu čekají.
Zdroj: google
