V roce 2021 jsme se rozhodli splnit si sen – vzít naše dva syny poprvé k moři. Staršímu bylo téměř jedenáct a mladšímu pět let. Plán byl jasný: dovolená v Chorvatsku. Vybrali jsme apartmán v Novi Vinodolském, který měl být jen 770 km daleko. Ideální cesta na jeden zátah, děti by se prospaly a ráno by nás vítaly vlny Jadranu.
Idyla však skončila ještě před startem. Kvůli pandemickým opatřením jsme museli podstoupit testování na Covid-19, ale všichni jsme byli negativní, takže jsme se pustili do balení. Pak přišla studená sprcha: ubytování bylo zrušeno a peníze nám vrátí až za 15 dnů. Hledali jsme náhradu, ale všechno bylo obsazené. Už jsme téměř ztratili naději, když nám agentura nabídla jinou možnost – apartmán v Černé Hoře.
Byla to nabídka na poslední chvíli a moc času na rozhodování jsme neměli. Po konzultaci s naším sousedem, který Černou Horu vychvaloval, jsme se rozhodli vyrazit. Balení, děti plné očekávání a my doufali, že nás nové dobrodružství nezklame.
Cesta plná výzev
Prvních pár hodin cesty probíhalo hladce. Děti spaly, my jsme postupně projeli Rakousko, Slovinsko i velkou část Chorvatska. Pak začala série drobných i větších zádrhelů – dlouhé čekání na hranicích, únavná navigace přes Bosnu a Hercegovinu, a jeden moment paniky, když jsem na benzínce zapomněla peněženku plnou peněz a karet. Naštěstí ji našla uklízečka a odevzdala ji obsluze. Úleva byla nepopsatelná.
Při přejezdu do Černé Hory nás překvapila kvalita silnic – najednou jsme si připadali jako na venkovských cestách z minulého století. Auta kolem nás byla stará, některá sotva držela pohromadě. I naše Škoda už měla co dělat, ale zvládla nás bezpečně dovézt až na místo.
Napětí na hranicích a zklamání v Budvě
Po příjezdu do Černé Hory jsme stále neměli potvrzení o ubytování. Nekonečné telefonáty s agenturou nás ujišťovaly, že vše bude v pořádku, ale když jsme dorazili do Budvy, začalo být jasné, že sliby a realita se rozcházejí. Když jsme konečně našli údajné místo našeho pobytu, místní o něm neměli ani tušení. Po 24 hodinách na cestě jsme byli vyčerpaní a bez naděje. Nakonec jsme se rozhodli vrátit do Chorvatska.
Gradac – neplánovaný ráj
Na poslední chvíli jsme našli volné ubytování v Gradaci, ale až za dva dny. První noc jsme strávili v autě na parkovišti u moře. Probuzení bylo ale nezapomenutelné – kluci vyběhli k vodě, která šuměla v ranním vánku, a my jsme si poprvé po dlouhé době oddechli. Druhou noc jsme přespali na benzínce, což nás vyšlo dráž, než jsme čekali, ale všechno bylo lepší než návrat domů s prázdnou.
Když jsme se konečně ubytovali, užívali jsme si každý okamžik. Gradac nás okouzlil svou malebností, děti si užívaly moře, a přestože jsme cestou zažili spoustu stresu, tento neplánovaný závěr dovolené byl nakonec tím nejlepším, co nás mohlo potkat.
Lekce, kterou jsme si odnesli
Tato dovolená byla zkouškou naší trpělivosti, soudržnosti a schopnosti čelit nečekaným výzvám. Naučila nás, že nejdůležitější jsou okamžiky, které prožíváme společně, a že i v nejtěžších situacích se dá najít něco krásného. Jedno víme jistě: jednou se do Černé Hory vrátíme, tentokrát lépe připraveni.
A nakonec jsme si uvědomili, že pravé bohatství nespočívá v luxusním ubytování nebo dokonalém plánu, ale v čase stráveném s těmi, které milujeme. Dovolená nás naučila vážit si nejen velkých dobrodružství, ale i drobných okamžiků radosti.
zdroj: google, youtube
Czech
English
German