V Mexiku není Día de Muertos (Dušičky) jen barevnou oslavou plnou hudby, tance a smíchu, ale také hlubokým zamyšlením nad otázkami života a smrti. Místní přístup k smrti je radikálně odlišný od evropského pohledu – místo smutku a tíhy je smrt chápána jako přirozená součást života, kterou je třeba přijmout a oslavit.
Mictlán: Aztécký druhý břeh
Podle starodávné aztécké mytologie se duše zesnulých vydávají na cestu do Mictlánu – mystického podsvětí, kde vládnou Mictlantecuhtli a jeho chotě Mictecacihuatl. Před dosažením věčného klidu musí překonat devět obtížných úrovní. Tato víra zůstává hluboce zakořeněná v mexické kultuře a dodává oslavám Día de Muertos zvláštní duchovní rozměr.
Na konci října začínají květy cempasúchil – zářivé žlutooranžové květy – zdobit ulice, hřbitovy a oltáře. Tyto „květy mrtvých“ podle pověstí osvětlují cestu, aby se duše mohly vrátit na Zemi a setkat se s živými.
Dušičky jako nekonečná fiesta
Zatímco v Česku bývají Dušičky časem melancholie a tichého vzpomínání, v Mexiku jsou naopak naplněny radostí, barvami a energií. Lidé stavějí ofrendas (oltáře) s obětními dary pro své zesnulé. Na oltářích nesmí chybět tradiční pokrmy jako pan de muerto (chléb mrtvých), sladkosti, fotografie zesnulých a jejich oblíbené předměty – vše, co by je mohlo během jejich krátkého návratu potěšit.
- 1. listopad je věnován vzpomínkám na zesnulé děti a mazlíčky.
- 2. listopad pak patří dospělým.
Mexické hřbitovy se během těchto dnů mění na místa oslav. Příbuzní se scházejí u hrobů, jedí, pijí a někdy na nich i přenocují. Smrt tu není děsivá – naopak, je příležitostí k setkání a oslavě života.
Smíření se smrtí
V Mexiku se smrt nevnímá jako konec, ale jako další fáze existence. Jak mi jednou vysvětlil místní taxikář: „Život jde dál. Vím, že se znovu setkáme. Jednoho dne se sejdeme v Mictlánu.“ Tento přístup, zakořeněný v předkolumbovských tradicích, pomáhá Mexičanům čelit tragédiím i těžkostem života s nadhledem a optimismem.
Mexická kultura oslavuje život právě proto, že si uvědomuje jeho pomíjivost. Tento postoj krásně shrnuje slova režiséra Guillerma del Tora:
„Nikdo nemiluje život víc než my – protože si uvědomujeme smrt. Drahocennost života stojí bok po boku tomu jednomu místu, kam všichni směřujeme.“
Lekce z Mexika pro nás všechny
Día de Muertos nás učí, že smrt není konec, ale důvod k hlubšímu zamyšlení nad hodnotou života. Je to příležitost vzpomínat na ty, které jsme ztratili, a zároveň oslavovat to, že jsme stále tady – že můžeme milovat, smát se a užívat si každého okamžiku.
A možná bychom si i my mohli z Mexika vzít trochu inspirace:
- Nebát se smrti, ale spřátelit se s ní.
- Přijmout život se vším, co přináší.
- A žít naplno – tady a teď.
Jak říká tradiční mexické přísloví:
„Dokud na tebe někdo vzpomíná, nikdy nezemřeš.“
Zdroj: google
